Nápad, námět, inspirace

masenkamaskova

Sama občas přečtu knížku a říkám si jen: "Sakra, jak ho tohle napadlo?" Dobrý námět na příběh je jedním z hlavních stavebních kamenů knihy, jejího úspěchu a vůbec dopsání. Chce to něco originálního, něco s čím se sžijete natolik, že píšete a nemůžete přestat.

Jenže někdy takový nápad nepřichází a jen si říkáme, jak jsou ostatní spisovatelé dobří, že vymysleli čarodějnou školu (Harry Potter, J. K. R.) nebo hodné upíry (sága Stmívání, S. M.) a kdo ví, co ještě. A jen si přejeme, abychom došli osvícení a nápad se zjevil před námi.

Přichází čas na první otázku seriálu: Jak najít ten správný námět ke knize (povídce, básni,...)?

Originalita
Jak napsal sám náš známý René Nekuda, už neexistují nové příběhy. Musíme si dát tu práci najít téma, které pojme již - třeba i několikrát - zapsaný příběh, ale novýma očima. S něčím, co překvapí. Námět sám nemusí být úplně originální (samozřejmě nemůžeme kopírovat celou zápletku), ale jeho zpracování ano.

Inspirace
Ale kde najít onu inspiraci? Někteří říkají, že se stačí rozhlédnout kolem a podle mě je to pravda. Možná neuvidíme draky, se kterými bojují princové pro záchranu princezny, ale spatříme muže, který musí překonat mnohdy větší překážky než princové, aby si mohl vzít milovanou Aničku.
Rozhlédnout se, posbírat maličké příběhy, kterými jistě životy lidí jsou, a přetvořit je v nové dílo.

Jednoduše, inspirace a náměty jsou všude kolem nás, stačí jen mít otevřené oči a mysl. Když se rozhlédneme, zapojíme fantazii a necháme myšlenky ubíhat po cestách nápadů, něco přijít musí. Může to trvat déle, ale jakmile se nápad objeví, můžeme se ho chytit a začít rozvíjet. O tom bychom si mohli popovídat zase příště.


První díl seriálu je tady, připraven rozrůst se o vaše názory, rady, zkušenosti a třeba i nesouhlas s mými myšlenkami. Ani zdaleka jsem neobsáhla všechno. Proto je zde fórum a vy, abyste diskutovali. Tak hurá do toho. Nebojte se rozepsat, vaše názory mě zajímají a ostatní pisálky určitě taky.

jerrymungo

Co se týká originality, asi tu už opravdu všechno bylo. Kdysi někdo spočítal počet všech literárních námětů a vyšlo mu hodně nízké číslo. Jedině snad nějaká neobvyklá kombinace, třeba scifi střihnuté detektivkou, nebo milostnou zápletkou.

A inspirace, ta se objevuje nenadále a nečekaně. I na ulici se dá najít, ale u mne je úspěšnější trochu něco jiného. Stačí číst knihu, kde se objeví jakýsi podružný a nerozvinutý námět. A řeknu si, tak a jdu do toho...
A nejvíc inspirativní je pro mne absolutní klid a pohoda. Vzpomínám si, jak jsem jednou sebral notes a dvě tužky a batoh s jídlem. A našel jsem si jedno krásné místo na kraji lesa s výhledem do krajiny, nikde nikdo. Během jednoho dne jsem napsal šest docela rozsáhlých povídek, inspirace se hrnula, že jsem ani nestačil psát.

masenkamaskova

Já mám s tímhle psaním na odlehlých místech menší problém - lépe se mi píše na počítači. Nevím proč, na papír píšu těžkopádně, není to vůbec plynulé. Tak si aspoň doma nějak přírodu při psaní nahrazuji, třeba jsem nedávno vyzkoušela http://www.rainymood.com/ a psalo se mi dobře.

Inspiraci hledám asi zvláštním způsobem: vymyslím jednoduchou zápletku a jen přidávám další a další a další věci, postavy, místa děje. Jako malý příklad - chci, aby byl hlavní hrdina nešťasně zamilovaný, protože láska k oné ženě je pro něj nepřípustná. Pak se jen ptám, proč? Asi pochází z jiné společenské vrstvy. A když k tomu třeba chci přidat magii, tak si řeknu, že vrstva, ze které pochází dívka umí kouzlit, ale kluk ne, a to je hlavní problém...dá se tak rozvinout dost věcí, ale musí se zapojit fantazie, zkoušet různé cesty a najít tu správnou. I když, je vůbec "správná" cesta?

jerrymungo

Ta správná cesta pro všechny asi neexstuje, co je dobré a správné pro mne, nemusí být to pravé pro jiného. Jde o to, přesvědčit čtenáře.
Ale takhle se inspirace opravdu hledá, důležitý je jakýsi základní nápad a ten pak rozvinout. Někdy to přímo klepne do hlavy na nejnevhodnějších místech, takže se mi osvědčilo nosit si s sebou malinký notýsek s tužkou a napsat si jen základní myšlenku. A pak se v tom přehrabovat a domýšlet.

Rainymood už jsem kdysi taky zkoušel, pomáhá mi soustředit se a hodně mne inspiruje při opravách a korekturách.
A já jsem prostě z dob, kdy počítače nebyly, takže mi zůstalo psaní rukou. Hodně píšu do kroužkového bloku na volné listy a jen po jedné straně, přičemž tu protilehlou mám na opravy a poznámky. Kromě toho ještě do děje vkládám další náměty, takže další papíry, různě označované. Mám prostě rád jakýsi organizovaný chaos, škrtání, opravy a dodatky. Na počítači mi vše připadá trochu sterilní, já potřebuji pro inspiraci stoh různě popsaných papírů s barevnými škrtanci.

masenkamaskova

Z. estetického hlediska se mi taky víc líbí papír...je to jakási připomínka práce, kterou jsme vložili do psaní, protože si můžeme prohlédnout, kolik stránek jsme popsali (a jak nám při tom zesílilo zápěstí), kolik škrtanců a oprav nás to stálo.

Možná mám radši počítač proto, že nepíšu moc povídky. Delší díla už na papíře nejsou tak přehledná, ale teď trochu odbočuji od tématu.

Soustředění skrz hudbu nebo právě tyhle různé zvuky mi pomáhá. Přemýšlím, že si taky založím sešit nebo blok, kam budu rozvíjet nápady, i když se je nechystám momentálně zpracovat...ráda totiž vymýšlím náměty. Sice často končí někde zapomenuté, protože pro mě přestanou být zajímavé nebo protože nevidím žádnou další cestu k rozvinutí, ale tvořit příběh, zápletky a postavy je pro mě krásná část tvorby.

MikeHavliczek

Na papíru je prostě něco kouzelného. Sice píšu na počítači, ale neustále u sebe nosím zápisník a tužku, aby mi nic neuteklo.

Rainymood je skvělá věc, jak říká Jerry, pomáhá při soustředění i když posledních pár dní stačí jen otevřít okno:-) Ale hudba, to je jiné. Rozptyluje mě, často se do ní zaposlouchám a přestávám psát, což není nejlepší. Jedinou výjimkou je instrumentální jazz, tím myslím bez vokálů. Mám doma pár hodinových kompilací a ty můžu poslouchat pořád a pořád dokola.

Ještě bych si dovolil zareagovat na Jerryho první příspěvek. Na scifi říznuté detektivkou nebo milostným dramatem není nic zvláštního. Podívej třeba na takový Star Wars, kultovní scifi snímek a ve zkutečnosti je to pohádka s rytíři, princeznami, vílami a skřítky, říznuté trochou kovbojky a někde na pozadí je vidět pár hvězd :-) To, co se dnes popisuje jako "čista" scifi, má do ní velice daleko. Za poslední opravdovou čistokrevnou scifi považuju Vesmírnou Odyseu. A jak knihu tak film.

BaraB

Vzhledem k tomu, že většinu mých textů tvoří příběhy z reálného světa, občas se špetkou fantasy, inspiruju se tím, co se děje kolem mě. Nejraději navazuju na své zážitky nebo něco co znám. Lépe s mi o tom píše a mám dojem že příběh pak vyznívá reálněji, než když se pouštím do hodně neznámého prostředí...

Mám ráda příběhy o ženách a pro ženy, i červenou knihovnu, pokud není úplně pitomá. A mrzí mě, že je taková literatura považovaná mnohdy za brak. Ale já se za to nestydím, jsem romantik, mám ráda i některé romantické archetypy, a tak v podobném duchu často píšu.

Jen se snažím, aby to nebylo úplně pitomoučké, slaďoučké a plné "vlasů zlatých jako obilné lány spadajících v bohatých kaskádách až na její zvlněné boky" nebo "sametově hladkých údů nacházejících si cestu do horkého lůna" :-)

Jinak k psaní potřebuju klid a ideálně svůj milý červený notebook, i když papír je tak rozkošně staromilský, že některé věci se hodí psát jen na něj. Třeba básničky u PC skládat neumím :-) (Ne, že by ze mě u papíru padaly nějaké poetické skvosty :-)

jerrymungo

M8š pravdu, že Vesmírná Odyssea, hlavně ta první, je klasika sci-fi. A pak považuji za klasickou čistokrevnou scifi třeba někdejší sovětskou literaturu, když se sundá ten ideologický balast.

Ps. Ty sametově hladké údy... Toť krásná věta... :-D :-D

katja

BaraB napsal(a)
Vzhledem k tomu, že většinu mých textů tvoří příběhy z reálného světa, občas se špetkou fantasy, inspiruju se tím, co se děje kolem mě. Nejraději navazuju na své zážitky nebo něco co znám. Lépe s mi o tom píše a mám dojem že příběh pak vyznívá reálněji, než když se pouštím do hodně neznámého prostředí...
Mám ráda příběhy o ženách a pro ženy, i červenou knihovnu, pokud není úplně pitomá. A mrzí mě, že je taková literatura považovaná mnohdy za brak. Ale já se za to nestydím, jsem romantik, mám ráda i některé romantické archetypy, a tak v podobném duchu často píšu.
Jen se snažím, aby to nebylo úplně pitomoučké, slaďoučké a plné "vlasů zlatých jako obilné lány spadajících v bohatých kaskádách až na její zvlněné boky" nebo "sametově hladkých údů nacházejících si cestu do horkého lůna"
Jinak k psaní potřebuju klid a ideálně svůj milý červený notebook, i když papír je tak rozkošně staromilský, že některé věci se hodí psát jen na něj. Třeba básničky u PC skládat neumím (Ne, že by ze mě u papíru padaly nějaké poetické skvosty

Souhlasím. Romantika je žánr odsouvaný stranou s lehkým úšklebkem, asi jako fantasy. Prostě se pod tuhle nálepku shrne úplně všechno - naprostý brak i svižné, vtipné nebo dramatické texty s nápadem a příběhem. Jako, ano, nakonec ti dva prostě skončí spolu... dobře, no, tak je to klišé. Ale že pohádky končí šťastně to jim taky nikdo nezazlívá (O:

Papír mám docela ráda, ale na PC už píšu asi rychleji a míň se bojím škrtů a přepisování, takže se finální text lépe čte a navíc se o něj dokonce můžu poděit. Ti, kteří kdysi četli můj geniální rukopis vědí, co je to luštit hieroglyfy... (O: