Píšeme - část 1.

masenkamaskova

Hodně dlouho jsem nezaložila další téma do seriálu. Důvodů je více, ale co bych jee tady vyjmenovávala, hlavní je, že mě Mike znovu popostrčil a tak je to tady.

Probrali jsme, myslím, dostatek témat, abychom se mohli vrhnout na samotné psaní. Když to vezmeme co nejstručněji, základem textu jsou tři části: popis, přímá řeč a akce. Je to samozřejmě jen jednoduchý rozbor, ale taky má něco do sebe. Dneska zkusíme probrat první část, popis.

Myslím, že se shodneme v jednom - popisy nám ukazují, jak postavy, věci, krajina, místa a všechno kolem vypadá. Ale nejen to. Je důležité ukázat celý obraz, stránku vizuální, ale zároveň použít všechny smysly. Takže nevynechat zvuky a vůni/zápach.

K otázkám? Jako hlavní mi připadá na mysl, jak moc popisovat. Osobně se nevyžívám v dlouhých popisech zdržujících od děje, ale když je popisů málo, čtenář si nedokáže představit skoro nic.

Barvitost? Kde použít slova, která v normální řeči používá asi tak 0,001% lidí, nebo taková, která jsou pro nás přirozená? Já popisuji jen tolik, kolik je potřeba, aby si čtenář dokázal představit situaci, ale mohl zapojit i svoji fantazii. Vždyť všechno na stříbrném podnose nám už přinášejí seriály a filmy.

Ptám se znovu, ale proto to taky píšu: Jaký je váš názor na popisy? Jsou pro vás samozřejmostí nebo se vám píší těžko? Co všechno popisovat, čeho se vyvarovat, jaké množství popisů je podle vás ideální?

MikeHavliczek

  Já myslím, že u popisů je nejtěžší, najít tu vyváženost. Kdy je toho moc a kdy zase málo. A do toho se člověk dostane jen cvikem.

  Osobně mám raději tu zlatou střední cestu. Na rovinu, i když Pána Prstenů zbožňuju, těch popisů tam prostě bylo moc, žejo Nejvíce se vyhýbám popisům oblečení. Občas mi to totiž připadá hrozně laciné a v tomhle případě nechám na čtenáři a jeho fantazii, co mé postavě obléknou. Co vy víte, třeba se najde vášnivý čtenář, který si libuje v tom, když mu po celou dobu běhají postavy v příběhu nahaté . Někdy třeba musím vypíchnout jistou část, takovou, která je třeba pro děj důležitá. Ale už nikdy více popisům typu: Vstoupil muž a měl na sobě tohle, tohle, tohle, taky tohle a támhleto a usmíval se. 

  Co se týče popisů krajin, to je něco jiného. Když pominu Pustinu, většina mých příběhů se odehrává buď v zcela známém světě a v přítomnosti, kde nejsou popisy potřeba, nebo naopak na exotických planetách v galaxii, kde je naopak potřeba popsat spoustu věcí. Nerad bych totiž, aby čtenář získal pocit, že se všechny akce odehrávají před nějakým plátnem alá Star Trek.

  No a k té barvitosti, v popisech se jí snažím vyhnout. Nicméně rád používám v přímé řeči slova, která nejsou tolik typická pro běžnou mluvu. Bratrstvo je taková slátanina sci-fi, městské fantasy a neo-punku, což mi dává široký prostor pro netypickou mluvu. 

  Ale přes to přese všechno mám s popisy veliké problémy, což je prů..., páč je používám (a musím používat) poměrně často

  A díky, Míšo, za další část tvého seriálu o tvorbě postav. Moc jsem se těšil, s čím přijdeš a tohle mě moc potěšilo!

jerrymungo

Můžu trošku nesouhlasit? Popisy jsou v každém případě nutné a pokud máte hlavní postavu, musíte ji čtenáři nějak připodobnit, aby věděl, s kým má tu čest. A záleží na chuti, typu povídání a rozsahu, jak mos do podrobností jdete. Pamatuju na Aloise Jiráska, který se v popisu husitského bojovníka vyžíval na několika stánkách, včetně barvy a počtu knoflíků.

Jenže i takový popis postavy se dá napsat vtipně a "záživně". Já se pořád vracím k jednomu z mých vzorů, Karlu Mayovi, který popisy zálesáků a indiánů opravdu uměl, takže se takový dotyčný přímo objevoval před očima.

Lucie

Myslím si, že popisy jsou důležité, není nad to, umět je podat záživně, barvitost by mi určitě nevadila - vždycky přece volíme slova, která jsou s celkem v kontextu. Ale je pravdou, že pokud narazím na nějakou delší popisnou pasáž, která mě dostatečně neosloví mám také tendenci přeskakovat. Je to asi celkově zrychlenou dobou, ve které žijeme, jsme prostě zvyklí na akci...

Jerry: Je vidět, že jsi se od svého vzoru pilně učil, tvůj popis zálesáka a jeho koně naprosto výborný.

Gennie

 Já osobně se v popisech vyžívám, ale  vždy mají jen pár odstavců. Já dlouhé popisy miluji, ale čeho je moc, toho je příliš, to je pravda.

 K barvitosti-já píši popisy opravdu barvitě, ale myslím, že čtenáři to ani tak nepřijde, když je to psáno z pohledu bytostí, které tyto slova používají občas i v normální mluvě.

 Musím se přiznat, že budu asi jediná, ale mně se píší popisy lépe, než samotný děj. Občas, když se zaseknu, cosi popíšu a to mě popožene dále.

 Myslím, že postavy je také potřeba popisovat, ale ne nějak závratně. Já sama delší popis dávám jen u těch, kteří vypadají nějak neobvykle. Jinak se zaměřuji spíše na popisování krajiny, jelikož můj momentální příběh se odehrává na fiktivním ostrově, kde vše vypadá trochu jinak, než známe.

jerrymungo

Lucie napsal(a)

Jerry: Je vidět, že jsi se od svého vzoru pilně učil, tvůj popis zálesáka a jeho koně naprosto výborný.

Díky, Lucko, myslím si, že se pan Karel May ze svého žáka asi obrací v hrobě. Já jsem se na tom doopravdy vyřádil. A to počkej až se mi to rozjede, to budeš teprve kroutit hlavou...

Ale když si přečteš začátek Syna lovce medvědů, kde May popisuje dva přijíždějící zálesáky, to je úplně pochoutka. 

 

 

Lucie

Jerry : Tak to asi budu muset vzít do rukou mayovky Nebo si raději počkám na tvé pokračování - Jakpak to s ním vlastně vypadá?

A pro vás ostatní - pokud nevíte jak záživně popsat postavu - Jerryho western na fóru v dlouhodobých projektech budiš vám inspirací

jerrymungo

Tolik chvály, až jsem se zarděl....

Opravdu, ona se inspirace a nápad dá najít kdekoli, i v mayovkách, oblíbené to četbě mého mládí.

Pokračování samozřejmě bude, jak vidím, čtenáři si je vyžadují... Ale v tomhle momentě jsem se ocitnul jaksi na rozcestí, mám dvě varianty pokračování a musím se rychle rozhodnout, jinak inspirace by byla, ale čas, ten chybí. Nakonec, znáte to všichni.